ČÍSLA A STATISTIKY

Jak nám řekl Jesper na přednášce- existuje několik druhů lží: malá, velká... a statistika.

(1) Kafe je dost důležitá sociální povinnost každého, kdo žije ve Švédsku. V pracovní pauze se kofeinu nevyhnete, ani po obědě, na návštěvě nebo jen tak do ruky na cestu do školy. Kvantitativně jsem ale Švédy podcenila- ve spotřebě kávy jsou druzí na světě (hned za Finskem). To vysvětluje, proč přišla Alča s vykulenýma očima po prvním uvítacím kolečku v laboratoři.


(2) Chudáci Švédové. S tím drahým alkoholem a dlouhou zimou to mají těžké. Ale jelikož je (státem provozovaný!) Systembolaget jediným legálním způsobem, jak si opatřit alkohol, je se 116 mil. zákazníky (ne unikátními, samozřejmě) v 9 mil. Švédsku alkoholickou mekkou (data pro rok 2010). Pak nemá být Švédsko jeden z nejbohatších států- zaprvé nutí obyvatele pít doma, za druhé je za to ještě nehorázně zkásne a navíc jsou tu tak drazí doktoři, že si jen tak někdo neodváží na něco stěžovat.

(3) V severských zemích obecně se pěstuje tolerance- k národnostem, handicapovaným, homosexuálům, vědcům a jiným menšinám. Propaguje se rovněž rodičovství bez ohledu na pohlaví. To znamená, že rodičové mají dohromady 480 dní dovolené, která může být rozdělena mezi oba rodiče. Proto není divné potkat tatínky na otcovské dovolené, kteří mají v kočárku mimčo a popíjí u toho kafe s ostatními tatínky v kavárně.

A několik dalších, nestatistických postřehů:

(4) Švédové jsou ulítlí na pořádníky. Nejenže opravdu dodržují fronty na autobus a nehrnou to zleva, ale témeř ve všech institucích mají automaty s tahacími čísilky. Co by nebylo až tak překvapivé v lékárně nebo u doktora, může pořádně zarazit v Systembolagetu nebo dokonce v pekárně. Nejlépe, když je pořádníkovník schovaný za dveřmi a vy jste si právě vystáli frontu k pokladně.

(5) Jedno ze slov, pro které neexistuje překlad, je slovo lagom. Lagom může být všechno- od počasí přes chování až po jídlo. V podstatě to znamená "tak akorát" nebo "přiměřeně", pokud se ale někdo chová lagom, chová se pravděpodobně korektně bez větších výchylek, lagom počasí zase značí ani déšť, ani sucho, prostě normální počasí ve spíše pozitivním slova smyslu.

(6) Švédové mají rádi dochvilnost a příliš netolerují pozdní příchody. Což o to- na přednášce to se mnou ještě přežijou. Horší jsou autobusy. Ony nejenže jezdí na čas, co hůř, ony dokonce jezdí dřív. Všechny autobusové zastávky jsou na znamení, takže se mimo špičku může klidně stát, že autobus projede celou trasu bez zastavení a vy můžete stát na zastávce nakrásně o 4 minuty dřív, ale s největší pravděpodobností vám autobus už dávno ujel. Netoleruje se ani dobíhání- řidič prostě zavře dveře a jede pryč- a nekouká po funících babičkách s taškami (dobře, tak častěji po mně).

(7) Svátky jsou brány ve Švédsku velice vážně. A neslaví se jen státní svátky, ale i  vlajkové dny (flagdagar), které se uctívají vytažením vlajek na všech stožárech a veřejných držácích (autobusy městské dopravy mají speciální dirku na vlaječku na každé straně). Nejenže se slaví první máj a den evropského společenství, on se slaví i den Alfreda Nobela, královy narozeniny, králův svátek, narozeniny a svátek korunní princezny, narozeniny a svátek královny...
Aby toho nebylo málo, žrouti oslavují (bez vlaječek) i dny spojené s ruznými sladkostmi: například 4. října je Den skořicových šneků, Vaflový den je 25. března a před masopustem se slaví Palačinkový den. Projevuje se to tak, že se akorát celý den přecpáváte sladkostmi, protože to všude voní čerstvým pečivem, takže to máte protentokrát povoleno.
Slaví se tu i Halloween, děti chodí celý víkend po městě v převlecích a dostávají bonbony od babiček. Jinak je to ale jen prachsprostá výmluva pro všechny notory, zase se jednou opít do němoty, tentokrát v převleku, takže je větší šance, že vás k ránu ve struze nikdo nepozná.

(8) Já nevím, co mají ti Švédové se sobama. Podle mě je to jen lákadlo na turisty. Vikingové už netáhnou, vymysleme si něco jako bájné zvíře, které bude skákat na auta (k tomu bude hezká dopravní značka, která se bude vyjímat na pohlednicích) a táhnout Santovy saně (jeho evropská varianta žije za polárním kruhem ve finské části Laponska). Já osobně viděla soba jen ve skanzenu pěkně za plotem a to mi snad nechce nikdo tvrdit, že je tu v domácím prostředí. Sobí párky v obchodě taky nejsou důkaz. George tvrdí, že za dvacet let, co žije ve Švédsku viděl soba asi desetkrát. Tím ať krmí děcka. Já si myslím, že to byl jelen.

zdroj: http://www.thelocal.se/followsweden/article/20-things-to-know-before-moving-to-Sweden/
fotky na http://gabazaba.rajce.idnes.cz/2011-Stockholm

Podzimni

PODZIM
Začíná podzim. Poznáte to nejen podle toho, že lidi nosí rukavice a padá listí ze stromů, ale i podle toho, že Švédové schovávají svoje jachty pod plachty, aby jim je nezničil sníh a aby je mohli zas na jaře vyšůrovat a vytáhnout na moře, kde pózují fotografům pohlednic, jen aby tím naštvali běžné Středoevropany.

MENTALITA
Ať si každý říká co chce o studených severských čumácích, já mám zatím jen příjemnou zkušenost. Nutno podotknout, že ne vždy se jednalo o Švédy rodilé, jako třeba v případě Keňana, který se na nás se Zdendou zazubil ve vlaku a anglicky se zeptal, odkud že to pocházíme, že studoval několik let na Ukrajině a rozumí většinu z toho, co si povídáme.
Vždycky mě třeba překvapí řidič v autobuse, když se usměje. U nás vyceněný chrup řidiče značí jediné: stojíš mi ve výhledu, okamžitě padej dál do uličky nebo tě kousnu. Nedejbože, když se s vámi začne bavit prodavačka v obchodě. To hned máte chuť vrátit zboží- to přece není jen tak, aby se vás někdo vyptával, odkud jste a jak dlouho bydlíte ve Stockholmu. V překladu: no jen kupuj, já vidím, že jsi turista, však ty už to reklamovat nebudeš.

Tuhle jsem šla sama na koncert. Netrvalo to ani ke třetímu schodu, než se se mnou začal bavit blonďák přede mnou a kolem půlnoci už jsem znala kapelu i s manažerem. Korunu tomu ale nasadil taxikář, který mě a Alču vezl v jednu ráno k nám do vesnice. Nejenže si s náma celou cestu povídal výbornou angličtinou, ale v cíli nám na papírek napsal názvy švédských piv, které musíme ochutnat, a za slib toho, že je vyzkoušíme, po nás ani nechtěl zaplatit cestu. Já vím, že to není zas taková finanční ztráta, ale umíte si představit českého taxikáře, který zaveze domů dvě přiopilé cizinky a nechce ani zaplatit?

FIKA

Takovou malou Švédskou úchylkou je fika= coffee break. Překapávané kafe s mlíkem se servíruje ve sklenici IKEA a k tomu si všichni pochutnávají na muffinu nebo kannelbular, skořicových šnecích. Kdo nemá čas na sedící fiku, popadne aspoň kafe v kelímku do jedné ruky, muffin do druhé a štráduje si to takhle po ulici. Mám podezření, že tahle obsese posezením u kávy je daná pouze tím, že je tady tak nehorázně drahý alkohol, že si chlapi nemůžou chlapsky pokecat u piva a holky pokvokat nad sklenkou vína, a tak sociální kontakt odbývají uzobáváním sladkostí u kafe.

SYSTEMBOLAGET

Systém Systému je jednoduchý. Pivo do pěti procent koupíte všude, cokoliv silnějšího už jen v Systembolagetu, který má časově dost omezenou otevírací dobu. Víno se dá vybrat z docela široké a cenově přístupné nabídky, pivo je většinou české, takže vám je líto dávat 30SEK za plechovku Starobrna, nejlepšího piva na celé Moravě. Litujete pak lidi, co spokojeně odchází s plným košíkem Březňáka, neboť v Česku by si za stejnou cenu koupil menší sud. Skoro je vám těch nebohých Švédů se vším jejich racionálním systémem líto.
Některý Systembolaget vypadá jako lékárna. Alkohol je zamčený ve vitrínkách, a vy jen koukáte na obrázky na lahvích a když pípne vaše číslo na pořadníku u kasy, můžete sdělit číslo lahve, kterou vám najdou ve skladu. Naštěstí mají španělská a australská vína pěkný obrázky, což ulehčí rozhodování. My brali to s klokanem a bílou guerillou.

GASTRONOMIE
Na fotce je švédská gastronomická onanie. Párek s bramborovou kaší v tortile. Typický příklad pronikání cizích kultur do regionální kuchyně.
Naštěstí mimo fast foody se dá najíst i bez majonézy  a kečupu. Základním principem každé restaurace je, že nápoj, často i salát nebo pečivo, jsou v ceně jídla. Což neznamená odnášení housek domů na zítřejší svačinu, jak jsem s překvapením zjistila. Švédská kuchyně je velmi jednoduchá, často je na výběr pouze několik málo jídel, Plešoun by chválil. V restauraci v areálu školy máme k dostání vždy jedno masové, jedno rybí a jedno vegetariánské jídlo, a tím kupodivu není myšlena variace na buchtičky se šódó a krupičnou kaši.

 Fotky na http://gabazaba.rajce.idnes.cz/2011-Stockholm - to appear

Švédština, právo a jiné

BYDLENÍ
Není nad to bydlet v dědině za městem, když chcete jít večer do společnosti. Poslední autobus domů totiž jede o půl druhé a to ještě s přestupem. S Belgičanem Mathiasem, který bydlel taky v Brunnu, jsme se dohodli, že v jednu vyrážíme. Jenže jsme na party na kolejích zůstali oba dva. On dobrovolně a mně zas jednou ujelo metro. V pět ráno jsme zapadli do McDonalda a v šest vyhlíželi první ranní autobus. Na přestupu jsme se dozvěděli, že navazující spoj nám jede za hodinu a půl, tak jsme si vzali taxíka. Do postele jsem se dostala o půl osmé.

JEDNA PRÁVNICKÁ
Ve Švédsku platí allemansrätten, neboli právo všech. To říká, že každému je dovoleno využívat vše veřejné, od stanování v přírodě po sbírání hub v lesích. Zároveň samozřejmě stále existuje soukromé vlastnictví. V praxi to znamená, že vám kdokoliv může vlézt do zahrádky a otrhat úrodu a ještě se bude ohánět allemansrätten. Včera Maďaři dovezli asi tři kila jablek, že je prý našli cestou a ať udělám koláč. Tak nevím, co si o tom mám myslet.

Sociální stát, nesociální stát, tady radši nepeskujte svoje dítě na veřejnosti. Mohla by vám je totiž vzít sociálka. Georgova přítelkyně, Bulharka Linka vyprávěla, že jejím známým Maďarům vzaly švédské úřady dceru s tím, že je divoká a chodí málo do školy. Na dva roky se prý stěhuje k pěstounům, aby ji pak po dvou letech výchovy vrátili zpět do původní rodiny. Přitom by stačilo pár facek.

ŠVÉDŠTINA
Švéštinu je prý tak snadná, že se ji můžete naučit během dvouhodinového letu z Londýna do Stockholmu. Jsou to vlastně německá slovíčka s anglickou gramatikou. Nejlepší na tom je, že se nemusíte starat o výslovnost. Stačí se trochu zasekávat jako kdybyste přemáhali koktání a krásně po česku protahovat písmenko rrrrrr.

Učitele švédštiny podezřívám, že mají vtipy a zpěv jako součást průpravy. Hned první hodinu jsme nám (zhruba 300 lidí) do mikrofonu zazpíval písničku. Slova jsou zhruba: V pondělí nedělám nic, nedělám nic, nedělám nic. V úterý se koukám kolem, koukám kolem, koukám kolem. Ve středu chodím dokola. Ve čtvrtek sedím v myšlenkách. V pátek dělám to, co chci. V sobotu přichází víkend.
Když jsem to ukázalo Švédovi, Grazziinu příteli, tak řekl, že takovou blbost ještě neviděl. Včera jsme se učili novou písničku o písmenkách. Tu už mu radši ukazovat nebudu.

I na nahrazované čtvrteční hodině jsme zpívali, tentokrát o tom, jaké je to brázdit moře na plachetnici. Ještě pár lekcí a budu mít repertoár čtyřletého dítěte.

PLACHTĚNÍ
O víkendu jsme se s Györgym a Tiborem vydali plachtit. György má malou jachtu schovanou v přístavu za cedulí: "Pozor, zmije!". Představovala jsem si to jako pěkně lenošně strávený den na sluníčku a houpánící se na vlnách. Ale jen jsme vyjeli, George mi vrazil kormidlo, že prý natáhnou plachty. Rychle mě ujistil, že tahle loď se jen tak nepotopí a nechal mě čtvrt hodiny křečovitě svírat řídítko samotnou. Když byly plachty i George na svojem místě a já si zas chtěla lehnout zpátky na palubu, dostala jsem lano a lekci plachtění. Čas od času na mě George křikl, ať povytáhnu nebo povolím, a bylo po leháru.
Projeli jsme kolem ostrůvků, co jich je cestou na volné moře nepočítaně, až jsme se dostali na velkou otevřenou plochu, kde plachtila spousta úplně stejných lodiček. Minuli jsme maják, písečné pláže i národní park a nakonec jsme se obrátili a vydali se na zpáteční cestu. Inu, historka to tak zábavná není, ale zase máme krásný fotky.

Fotky na http://gabazaba.rajce.idnes.cz/2011-Stockholm

Švédsko

STOCKHOLM
Stockholm je nádherné historické město, celé postavené na vodě. Škola pro nás připravila dvouhodinovou projížďku autobusem, ale z cesty moc nemám. Za mnou totiž seděly dvě dost zvědavé Číňanky, které ne a ne pochopit, že ani já ani spolusedící Francouzska nemáme jako rodnou řeč angličtinu, a ne, opravdu ani jedna netrpíme časovým posunem. A ano, máme rády čínské jídlo, i když názvům ani za mák nerozumíme. Jestli mám nějaké kamarády z Číny? Tak znám Japonky a Korejky, ale Číňanky ještě ne. Že už teda mám? No skvělý...

MÓDA
 Do Švédska dorazila nová móda- kluci nosí účes na prince Krasoně. Škoda, že Krasoň taky nepoužíval tolik tužícího gelu, třeba by Fionu nakonec sbalil. Akorát by pak nemohl házet blonďaté prameny z očí. Měla bych se jich zeptat, jestli se to dá vůbec umýt.

PROHIBICE
Včera přijel poprvé pan majitel, taky Maďar. Tak jsem povinně vyfasovala štamprlu a už jsme koštovali. Já dovezla jabkovicu, Tibor (spolubydlící, co neumí anglicky) slivovicu a meruňkovicu, György (domácí) přivezl z cest něco podobnýho Becherovce. Prohibice, neprohibice, bydlení s dvěma Maďarama má něco do sebe.

ŠKOLA
Úvodní kurz začal dost motivačně. V průběhu přednášek nás zástupci Stockholmské univerzity jednohlasně přesvědčovali o naší výjimečnosti a správném rozhodnutí, snažili se vtipkovat a ukazovat rodinné fotografie (často pozůstatky vlastních Erasmus pobytů). Opravdu si jeden přednášející pustil k nástupu na pódium ABBU? Mamma mia...

Obě dvě největší vysoké školy leží na jednom ostrově nedaleko od sebe. Moje univerzita (Stockholms Universitet) neposkytuje techničtější předměty, které se pak přednáší na KTH= Kungliga Tekniska högskolan, které můžu jako exchange student navštěvovat. I když se jedná o anglicky přednášené magisterské předměty, připadám si zase jako prvák. U nás totiž na osmou chodí do školy jen bažanti. Na vstávání v šest už jsem stará.


JÍDLO

Tak už jsem zkoušela uvařit slavné masové koule, köttbular med potatismos och lingonsylt, pravé, jako z IKEY. Polotovar chutnal trochu jako polystyren a navíc jsem je připálila. Brusinkovou omáčku jsem v repertoáru ledničky nenašla, tak jsem zkoušela podle návodu na mražených brusinkách udělat svou. Ještě že nevím, jak má taková brusinková omáčka vypadat. Jinak by mi totiž ta moje určitě tolik nechutnala.

Při procházkách nebo výbězích do přírody jen zakopávám o houby. Našinec už by se plazil po kolenou v trávě, ale Švédy tohle nechává dost chladné. Jediným vážným protivníkem sběrače hub jsou slimáci. Jednou už jsem to nevydržela a místo běhání jsem sebrala pytlík na psí hovínka z hundlatrin u cesty a vrátila se s ním plným kozáků. Tibor na mě vyděšeně koukal a zoufale gestikuloval, jak vím, že jsou jedlé. Tak jsem ho uklidnila fotkou na googlu a slíbila jsem, že zítra k obědu se pomějem, že uvařím praženicu z hub. Což o to, praženicu jsem udělala. Akorát jsem tehdy nevěděla, že kozáci mají nožičku plnou hlíny a že se buď musí pořádně oškrabat nebo rovnou odříznout. Tibor dělal celý oběd, že mu kamínky, co skřípaly mezi zubama, nevadí. Buď je na tuhle úpravu zvyklý  z domu, nebo jen hrál divadlo. Jak jinak vysvětlit, že si na houby přidal tři lžíce zakysané smetany. A pak slíbil, že si ještě určitě přidá. Až později, samozřejmě...

Co mě opravdu nebaví, je sladký chleba. Švédská vláda podporuje výrobu cukru a tak je celkem pravidlem přislazovat pečivo pomocí sirupu. Takže si vyberete krásně vypadající tmavý celozrnný chleba, namažete máslem a přidáte ředkvičky a sýr, kousnete... a plešoun už by nadával. Nejzákeřnější na tom je, že pro cizince je takový chleba na první pohled nerozpoznatelný. Včera jsem v pekárně málem dostala meruňkový chleba. Pán mi špatně rozuměl a už už ho suverénně strkal do pytlíku. Naštěstí mě zachránila znalost němčiny- aprikosbröd mě v předstihu dostatečně varoval.

Připomínám, fotky na http://gabazaba.rajce.idnes.cz/2011-Stockholm 

Švédsko- Jak to vlastně začalo

Ani nevím, jak a kdy mě napadlo jet právě do Švédska. Najednou se mi ale ustálila v hlavě utkvělá představa, že na Erasmus chci jedině sem. Školitel proti zahraničí nic nenamítal a kontaktoval hned švédského kolegu (původem Rus), který byl ochoten se mě na diplomovou práci ujmout.

Od té doby jsem přečetla znovu děti z Bullerbynu, vyzkoušela všechny jídla v Ikei a četla o znásilňovací kauze Juliana Assangeho. Kvůli cestě jsem byla ochotná vyřídit si novou smlouvu s univerzitou a absolvovat jedenapůlroční byrokratické kolečko po úřadech, jen abych mohla konečně dosednout na letiště s nápisem Welcome to Stockholm.

Ve Stockholmu je obrovský problém s ubytováním. Skoro polovina studentů, které jsem potkala, nedostala koleje. Možná by se měli poradit s Prahou. Jen tam ví, jak efektivně nacpat 5.000 lidí do deseti budov. Takže nezbylo, než hledat bydlení na vlastní pěst, naštěstí mi pomáhalo o dost kamarádů a nakonec díky Alis a Drápisovi bydlím.

Domeček vypadá jako z pohlednice- en liten röd stuga med vita knutar. Červená chaloupka s bílými rohy (naše je teda žlutá)- sen každého Švéda. Vzadu je terasa s grilem a houpačkou, unitř krb, obrovská knihovna a miliardy akvarií s rybičkami.
Kolem domku jsou jen lesy plné hub, borůvek a brusinek, skal a lesních jezírek. Bydlíme na ostrově Värmdö, vesnička Brunn. Ani ne 5 kilometrů od domu je mořské pobřeží, kam se jezdí koupat otužilé švédské rodiny (já jsem aspoň smočila nohy).

Bydlení je to pěkné, to nemůžu říct. Jen je tu takový jeden nemilý, ošklivá věc. Bydlíme až za Stockholmem dostatečně blízko na to, abych se dostala ráno do školy, ale dostatečně daleko na to, abych z ní nemohla ani do hospody, neb mi poslední bus jede o půl druhé z centra, a to ještě courák. Vlastně mi připadá, jako bych se vrátila do Výčap v dobách studia na gymnáziu. Navíc úplně stejně dobíhám ranní autobusy. Ve Výčapech jsem stihla doběhnout na zastávku za 22 vteřin, tady jsem si to ještě nestopovala.

Spolubydlící je Maďar. Na tom by nebylo nic špatného. Jenže neumí anglicky. Ani německy. Ani švédsky. Tak komunikujeme pře Google translator. Křehla mi na to řekl, že tohle už je fakt dost geekovský. A to má pravdu, leze to na mozek. Je to jak hrát týden v kuse Aktivity. Aspoň, že slovu pálinka rozumíme oba dva.

Více fotek na http://gabazaba.rajce.idnes.cz/2011-Stockholm 

Bilbao 2011

Nejlepší na tom, že je školitel rok ve Španělsku nespočívá jen v tom, že vás nikdo nemůže honit do práce, ale i v tom, že ho tam můžete na náklady školy nebo jiného ústavu navštívit.
Pozvaní do Bilbaa jsem přijala s nadšením, nejen kvůli tomu, ze už mi pomale hořel termín odevzdaní výzkumného úkolu (update 26.srpna- stále neodevzdáno), ale taky kvůli možnosti poznat jinou stránku Španělska, než kalící Erasmus studenty na kolejích. Bohužel se mi opět potvrdilo, ze až na ty Španěle je Španělsko celkem pekná země, ale to zase předbíhám.

Hned po nočním příletu do Bilbaa jsem zabloudila. Minout největší budovu hned na začátku ulice není zas takové umění. S tím, jak jsem postupovala směrem černou uličkou se bohužel černala i pleť jejich obyvatel. Hloučky překupníků drog si něco šuškaly, lehké slečny, co mávaly na auta a mlaskaly na kolemjdoucí, na mě nevražive mrkaly, kdybych jim náhodou s krosnou na zádech chtěla lézt do zelí. Zoufalá jsem uviděla modrý majáček a okamzitě jsem přiběhla k jedinému policejnímu autu v okolí, ani ne tak, abych se zeptala na cestu, jako spíš, aby mohli podat popis oběti, až po mně bude pátrat české velvyslanectví.

Druhý den jsem se sama vydala na obhlídku města a na oběd. Rada školitele zněla jednoduše- všude mají levné tapas, zalez do jakékoliv hospody. Tak jsem vlezla do té s nápisem Restaurant. Uvnitř byli jen asiati, asi Vietnamci. Ihnes úslužně přispěchal číšník a spustil španělsky. Na do you speak english jen pokrčil rameny a dal neco žvatlal. Pak se otočil na osazenstvo restaurace a zacal žvatlat i na ně, jediné slovo, co jsem rozuměla, bylo "inglese". Pak znova pokrčil rameny a znova se obrátil na mě a zkusil jeste jednou, jestli to napodruhé nebude lepší. Tak jsem rameny pokrčila já, nabídla jsem mu ještě deutsch a italiano, ale společnou řeč jsme nenašli.
Po asi pěti minutách, kdy jsem čekala, kdo z nás první prohraje psychologickou hru a začne kreslit obrázky, se zvedl host od vedlejšího stolu a šel k nám. Na otázku do you speak english odpověděl fifty-fifty a pak na mě triumfálně ukázal prstem a vykřikl: Chicken! Chvilku jsem se snažila komunikovat, ale tím se jeho slovní zásoba vyčerpala a na všechny otázky už odpovídal jen magickým slovem chicken. Tak jsem rezignovaně pokrčila rameny a za chvíli jsem před sebou měla nakonec celkem obstojné grilované kuře.

Tapas je vznosný název pro různé chlebíčky, jednohubky, rybky, olivy či co jiného kuchyně dala. V Baskicku se jim říká pinchos a k mému velikému zklamání je nedávají ke každému pivu či vínu zdarma jako v Madridu.

Když mluvím o pivu, myslím tím samozřejmě pivo české, koneckonců Krušovice najdete skoro v každé putyce, i když je lijou do třetinek. Španělské pivo se, stejně jako většina piv mimo střední Evropu, nedá příliš pít. Kocovina je pak stejná jako v Česku, jen o dost dražší- takový krýgl Krušovic vás přijde na 5 euro.

Stálým problémem severních oblastí je nezdravý nacionalismus. Baskové jsou tvrdí zastánci svobodného a samostatného Baskicka a nebojí se přitom uchýlit k násilí. V okolí Bilbaa je ostatně několik připomínek útoků na civilisty včetně pomníku jednoho robota vyhozeného do vzduchu.
Zvláštní je, že samostatná baskická vláda je schopná prosadit si i jinak tak suverenní věci, jako je předškolní vzdělávání. Malé děti totiž musí povinně navštěvovat hodiny baskičtiny, která je stejně nepoužitelná jako rozdílná, už od útlého věku. Toto se vztahuje i na děti bez trvalého pobytu, jediné štěstí malého Antonína, školitelova syna, bylo to, že mu chyběl rok do kritického věku.

-to be continued-
(hopefully)

Uvodni

Ze me to nenapadlo driv. Rada cestuju, ale moje hlava je jak cednik, takze vzpominky casem blednou a vytraci se. A pak mi Lena Habrnalova svym vlastnim blogem (doporucuju!) vnukla napad, jak alespon castecne zachovat pribehy, nejenom fotky na facebooku. Ale vzhledem k tomu, ze jedina zprava, kterou vetsinou napisu rodine z vyletu, byva "Uz jsem na ceste domu.", necekejte zazraky...