Většina Švédů v Laponsku nikdy nebyla. Tahle atrakce je vyhrazena Erasmus studentům, kteří jsou cílovou skupinou cestovních kanceláří. Program je pro všechny skupinky stejný- opít se, psí spřežení, opít se, sněžný skútr, opít se, polární záře, opít se, sauna, běžky a nakonec se ještě opít. I my jsme stihli všechno. Takže popořadě:
CESTA
Dilema mezi šestnácti hodinami ve vlaku nebo dvěma v letadle vyřešila podobná cena. Klukům teprv zatrnulo, když jsme zjistili, že pilotkou je žena. Srandovně malé letiště ale všechny uklidnilo- jedna jediná ranvej, na kterou letadlo jak dosedá tak se z ní rozlítá (takže se po přistání otočí a jede zpátky) nenechala nikoho na pochybách, že tady není co škrábnout, natož do něčeho nacouvat a na parkování je tu neomezeně místa.
POLÁRNÍ ZÁŘE
Polární záře zklamala. I foťák na mobilu vám udělá hezkou fotku, pokud exponujete dostatečně dlouho. Výsledek je pak barevnější než ve skutečnosti. Teda aspoň za našeho pobytu se Laponsko moc nepředvedlo- semtam problikla zelená skvrna, půlku z nich podezřívám, že byl jen odraz mraku nebo dánského piva. Ani s mojím foťákem to nebylo slavné- nafotila jsem zhruba třicet černých obrázků, než jsem exponování vzdala, koupila si hezké pohlednice s polární září a rozeslala známým.
HUSKY
Deset husky psů utáhne pět lidí na sáňkách bez větších potíží, nedělá jim problém běžet za tmy a švédsky rozumí líp než já. Nebýt pana psího řidiče, málem nás v zatáčce překlopili.
Ještě zajímavější byla pauza na čaj a houbovou polívku. Takový pes má totiž charakter. Vpředu musí být vždycky starší zkušený vedoucí pes, kterého ostatní respektují, povětšinou je to fena, jelikož, jak chovatelka nezapomněla poznamenat, feny jsou zpravidla chytřejší než psi. Ti jsou naopak lepší tahači a proto bývají hned za sáňkami. Navíc mají tendenci čůrat a kadit kdykoliv běží do kopce, což ruší morálku a zpomaluje ostatní. Příběhy jako ze života.
SAUNA
V běžné sauně nevydržíte dýl jak hodinu. Tohle ale nebyla běžná sauna. Měla totiž navíc přímo uvnitř díru vedoucí do ledového jezera pod saunou, takže stačilo otevřít poklop, skočit do studené vody, zakřičet, rychle vylézt a pokračovat v pocení. Nejstatečnější otužilec vydržel 20 sekund. A koho to přestalo bavit, mohl vyběhnout ven do -20°C do sněhu a pozorovat polární záři (i když slabou). První den jsme takhle uvnitř sauny strávili přes čtyři hodiny.
SNĚŽNÝ SKÚTR
Skútr jako chlapská hračka nesplňuje moje bezpečnostní standardy. Takže ačkoliv Nils řídil celou cestu k ledovému hotelu jak ožralý milionář rychlostí 100 km/h, já jsem to radši vzala zlehka a cestou zpátky jsem se nad osmdesátku nevyhrabala. Takže nechápu, co Nilse přimělo držet se celou cestu za nápravu připraven každou chvíli vyskočit, kdybychom se překlápěli. Jedné, co mi k tomu řekl, bylo, že jelikož máme místo gum lyže, trhané pohyby, když jedeme mimo vyjetou trasu, nepomáhají.
LEDOVÝ HOTEL
Nejkrásnější je led čerstvě nařezaný z jezera. Můžete koukat na bagry jak loví kvádry z vody a vozí je na centrální hromadu k opracování. Ze stejného materiálu je postaven i ledový hotel. V ledovém baru si dokonce můžete dát drink a pak sníst skleničku než se roztaje. To vše za takovou cenu, že si tu láhev absolutky koupíte dvakrát. Tohle by byla loupež století. Za pomoci horkovzdušného fénu.
RYBAŘENÍ
Je krásným zvykem poskytnou návštěvníkům rydlo a minipruty na lovení ryb. Díra v ledu je nicméně tak mrňavá, že případná ryba (kterou láká salám nebo sýr, jelikož žížaly samozřejmě nejsou) by ani hlavu neprostrčila. Nebraly ani na banán, potvory.
SOB
Přírodních sobů jsme moc neviděli. Pokud se nepočítá skupinka chovných sobů v ohradě v
Jukkasjärvi nebo sobí kebab objednaný dodávkovou službou přímo do chatek. Hádám ale, že to jsou jen vyřazené kusy ze stáda Santaklaase, který má fabriku ve Finské části Laponska a každoročně po Vánocích posílá vysloužilé soby na jatka a do zábavních parků.
Víc fotek na
https://picasaweb.google.com/116850907634229716919/Lapland2012?authkey=Gv1sRgCJjZ-aDaht6IBA
Co nepobrali na nadávkách, to si vynahradili na příbuzenských vztazích. Máma se řekne mor, táta je far. Označit dědu jako praotce je nuda, nejdřív se specifikuje, jestli je z otcovy nebo matčiny strany, pak se teprv ve správném pořadí nakombinuje: farmor, morfar, farfar, mormor, kde třeba farmor je babička z otcovy strany. Aby nebylo málo, pravidlo platí i pro strýčky a tety- farbror je strýc z otcovy strany a moster (kombinace mor a syster, neplést s monster) je teta z matčiny strany.
