"A taky nebudete moct... víte co." Mrk mrk. "Ještě se k tomu vrátíme."
Prohlídka končí, téma už se nedá dál odsouvat.
"Tak tedy ještě jednou. Žádný sport. A pak byste neměli... víte co. Už vám asi došlo, o čem mluvím."
Je těžké být gynekoložkou, která není schopná říct... víte co.
Na prenatální diagnostiku jsem se objednala omylem. Doktor vyškrtl všechny možné dědičné choroby, a nakonec se ptá: "Není u Vás v rodině někdo hloupý?"
Tak a to jsme byli doma.
"No a jéje!"
"Jak moc hloupý?"
"No opravdu hodně," zakoulela jsem očima.
"Je retardovaný?"
"Ne oficiálně," zamrkala jsem významně. Jestli víte, co tím myslím.
"A kde žije Váš příbuzný?"
"Momentálně ve vězení."
"Myslíte, že by to mohlo být dědičné?"
Vyloučit se to samozřejmě nedalo.
A pyšný chytrák odcházel s doporučením k nákladnému genetickému testu.
