Když už jsme u toho pokoje- jé já se mám. Po návštěvě IKEY (největší na světě) a Clas Ohlson (topení, co mu neumím přimontovat nožičky, tak tu stojí jen opřené o zeď, viz minulý odstavec) přestává připomínat strahovské pokoje (ty s tím červeným opraným závěsem). Bydlím teď na kolejích patnáct minut od školy (kterékoliv) a nemám na patře ani jednoho Maďara. Španělé jsou stejně otravní, jak je znáte ze Strahova. A ze dvou Švédu se vyklubali poloviční Libanonec a potomek jugoslávských přistěhovalců. Takže jediná čistá Švédka je Finka, žijící ve švédské části Finska.
A aby srovnání se Strahovem nevycházelo tak jednoznačně, i tady máme svoje štěnice a šváby. Alča s Tomem mají v pokoji v Solně rané stádium štěnic. Prý jsou to ale malí zelení broučci, které je vám skoro líto vyhodit z okna, protože tam umrznou.
Pro příjezd jsem si nemohla vybrat lepší den. V neděli totiž Hasan (arabská národnost?) pekl krocana, Španělky připravovaly přílohy a saláty a Švédka pekla dort podle domácího receptu. Na seznámení jsem nabídla slivovicu, ale všichni byli po divoké noci, takže si jen čuchli, zašklebili se a ani neubylo.Seznámení většinou probíhá takto: "What's your name?" "Gabriela."-"Are you from Sweden or from Germany?"-"Nope, from Czech Republic."-"Jahaaaaa!" (významné pozvednutí obočí, někdy i mrknutí). Nutno podotknout, že obzvlášť Švédové milují citoslovce jahaaaaaaa a dávají na ně patřičný důraz tím, že je protáhnou do nekonečna a ještě dál. Až po několika spikleneckých mrknutích jsem se odvážila zeptat, co ono jahaa znamená. A je to prosté, milé děti. Ve Švédsku prostě Češi nejsou. Takže jahaa = "nevím o tobě vůbec nic, to jste vy s těma debrecínkama a gulášem, možná ne, nebudu to pokoušet, jahaa a chápavým pohledem nic nezkazím."
O to příjemnější bylo zjištění, že někdo i v Česku byl, a to dokonce, jak mě Švéd Erik několikrát rychle ujistil, nejenom kvůli levnému pivu. Praha je tahoun, ale přesto jsem se potkala s lidmi, kteří byli v Brně, v Třebíči nebo dokonce projeli republiku na kole. A poznatek? Kromě fajn lidí máme prý taky krásně barevné baráčky, říkal Björn a nadšeně mi ukazoval fotky jakési vesničky, kde vedle sebe stály zelený a žlutý dům. Takže jakápak exotika, Praha nebo levné pivo. Natahat je všechny na rynk, ať si fotí domy a vesnické fotbalové soutěže (to se ve Švédsku taky nenosí).
Erik zase poznamenal, že miluje českou kulturu, v Česku byl i proto, že tu nějaký čas pobýval Egon Schiele, a především si užil české jazz kluby. Zajímavé na tom prý je, že onen jazz klub byl plný Dánů, Norů a jiných skandinávců, takže cynik by mohl poznamenat, že to není jen pivo, co máme levnější (jazzový koncert ve Stockholmu = 200 SEK, kdo zapomněl přepočet, je to krát 2.7 na koruny).Začal nám semestr. A hned mezinárodní hrozbou. V paralelním programování po nás chtějí kopii pasu, která se pošle do Ameriky. Jelikož jsme teď přístupem k výpočetnímu vícejádrovému systému potencionální zbraně. Kdyby věděli, jaké bandě zbraní právě dali přístupové kódy, tak místo pasu příště vyžadují přístupový test. S mou znalostí C++ a Linuxu (rozuměj žádnou) to tam shodím jedna dvě.
A ještě zpátky k nejčastější otázce: jaké tam máte počasí. Nejenže je tu úplně stejně jako v Česku (alespoň srovnání Třebíč-Stockholm je remíza), ale občas spíš tepleji. S jediným rozdílem: tmou. V nejhorších časech, tj. prosinec, máme zhruba 5 hodin denního světla. Což je nepříjemné, pokud zrovna jako já nečumíte celý dne do počítače. Navíc se nemusíte stydět, že se vracíte domů za světla. Pokud to tedy z hospody stihnete do deváté ranní. Anebo to vydržte až do tří, kdy se zase začne stmívat.
Update: Právě mi zmrzly mokré vlasy za pětiminutovou cestu ze sportovní haly na autobus. Nějaký ten stupínek pod nulou bude. Takže to cestování po hospodách za dlouhých zimních večerů si radši rozmyslete.
