"Všechno nejlepší k narozeninám, babi!"
"Co? Já to neslavím."
"Ale víš, žes měla narozeniny?"
"No jasně. Patnáctýho. Co bych si to nepamatovala," podívá se babička na svou dceru. "Ale ty tvoje už si nepamatuju."
"Aha?" podiví se máma dotčeně. "No, každopádně teď ve středu's měla narozeniny."
"Jó? Ve středu? Patnáctýho?"
"A tady moje holka to vyšla na běžkách šest týdnů po porodu!" slyším E, když vystoupám na vrchol hory. Postarší pár na skialpech na mě jen zmateně kouká. Usměju se a zamávám.
"Ptali se mě, jestli jsme to celé zvládli vylézt jen na běžkách!"
Nakonec se ukáže, že se ptal někdo úplně jiný.
"Heeeej, já jsem taky zelenáč, to nevadí, jdeme do toho, bude sraaanda!" píše M. Ani jedna z nás předtím šifry neřešila. Vánoční šifrovací kalendář obnáší každý den jednu, až do Štědrého dne.
"Ok, tak to zkusíme. Posílám odkaz a přihašovací údaje. Ta první šifra vypadá docela jednoduše."
"Hele, já tady vidím jen takový čísílka, nevím přesně, co v tom hledat."
"To jsou dny v adventním kalendáři."
Já: "Mám tak trochu strach z jehel."
Sestra v očkovacím centru: "Dobře, tak se radši dívejte tady na tu stěnu."
Stěna: plná obrázků injekcí.
"Padesát korun za polívku teda nedám," zvolala pohoršeně babička a otočila se zpátky k talíři, kam jí mamka naložila půlku svojí porce lososa za tři sta. "A víte, že já jsem byla za svobodna Kosourová?" mrkla na číšníka, a poslední sousto beze slova hodila psovi od vedlejšího stolu.
"Sranda musí bejt, i kdyby tatíka věšali. Jen teda nevím, jestli by se smál, kdyby ho opravdu věšali!" opakovala babička už podruhé svůj oblíbený vtip a nepozorovaně mi do dětské výživy hodila rozžvýkaný kus cukroví. "Co děláš, to jí dej, to je dobrý!" protestovala vehementně proti vyhození do koše. "A tady jí ještě namoč dudlík do kafe."
Sranda prostě musí bejt.
