čtvrtek 19. července 2012

Tádydádydádydadááá... to je konec


Tak je to tady. Po roce domů. Smažáků na rozloučenou padlo nepočítaně, piv a jiných radovánek víc, prohibice neprohibice. Můj poslední měsíc ve Švédsku byl hektický po všech stránkách, takže příspěvky zaostávají. Děr ve vyprávění je jak z Brna do Prahy na D1. Tímto aspoň částečně záplatuju.

GRÖNA LUND
Já udělala zkoušku, spolužák Manuel se loučil se Stockholmem. Slunné páteční odpoledne a naše děti nenapadlo nic lepšího, než Gröna Lund. Zábavní park přímo v centru Stockholmu na ostrově Djurgården. Cena dost nelidská, ale investice do adrenalinu se vyplatí. Ale už na první dráze se z hrdinky stalo šmarjáholkacosemlezeš a panebožeonotopořádstoupá a pak už jen křik.

Další horská dráha. I tam jsem křičela. I na vikingu jsem křičela. V domě hrůzy jsem nekřičela, to je pro děcka. Ale na řetízkáči už jsem zas křičela, protože to lítá přímo nad vodou, jen jen se utrhnout a sletět do moře. Na poslední atrakci už jsem nekřičela, to jsem řvala. Tak, že se Manuel vyděsil víc ze mě, než z toho, že sedátko nejen kopíruje trasu plnou skoků a přepadů, ale ještě se otáčí kolem dokola samo o sobě. Na volný pád jsem si pak radši vzala žolíka, protože ať už to bylo ze mě nebo z těch 50 metrů, ještě nikdy jsem neviděla Manuela tak vystrašenýho.

TATABOJS
Czech invasion, vykřikl plakát a mně bylo do breku, protože jsem měla být tou dobou ve Finsku. Problém vyřešila moje nemocniční epizodka, která donutila trajekt do Helsinek propadnout. Ztráta se mohla vynahradit jediným možným způsobem.

Stockholmský klub Strand byl poloplný Čechů, kterým nebylo zatěžko zaplatit za Staropramen švédskou cenu. Milan Cais zlomil deset paliček, jak do toho třískal, pokud se zrovna nevěšel na železnou konstrukci. Jen radši nemluvit, imagine sice znamená představit, jak správně napovídá dav, ale nepoužívat při uvádění členů kapely.

Výuka češtiny to byla obstojná, pákistánský kamarád si odnesl mumlání jenom já a ne ty, pozvu si planety, zatímco já bolest břicha takovou, že jsem rovnou mířila směr nemocnice, ten den už podruhé.

CIRKUS
V tomhle cirkuse nejsou zvířata, což může někdo těžce nést, žádní tygři s hořící obručí, ani sloni, ani drezúra psů, ani klaun s velkou bílou pusou, ani krasojezdkyně na koni, vlastně i ten stan chybí. Jen akrobati-herci-komici, co si skáčou na záda, plivou po sobě pingpongové míčky, hážou nože na dobrovolníka z publika, žonglujou s běžícíma motorovýma pilama, padají k zemi hlavou dolů, houpou se na hrazdě, skládají rubikovu kostku, rozbíjejí mandolínu, šlapou po skle, chytají skleničku na vařečku v puse nebo jen tak chodí a chechtají se vlastním vtipům.

A na to existuje, vážení, ve Stockholmu vysoká škola. Doporučuju:

ŠTĚNICE
Jednoho dne přišel pán, zvedl madračku z postele a řekl: Ajajaj, a vy tu máte štěnice. Hovínko že našel. Jenže protože ve Švédsku neradi nechávají štěnice trpět, jsou zakázané postřiky. I štěnice mají právo umřít šťastně a ekologicky. Na zem se nasype prášek, ony se pořežou a vyschnou. To trvá i několik měsíců. Mě to baví, říká pán, když vidí, jak se šklebím. Není tedy divu, že spolužák Švýcar vzal problém do svých rukou a při návštěvě domova pořídil velkou láhev biolitu. Já zas prostě odjela. Ale dobrou noc, ať tě blechy koušou celou noc už není, co bývalo.

Fotky: http://gabazaba.rajce.idnes.cz/Grona_Lund_Stockholm_2012-06-08/

neděle 1. července 2012

MIDSOMMAR

Jak se noci krátí, Švédové začínají bláznit. Po nedostatku světla v zimě přichází světla nadbytek, spát vám to nedá, v 5 ráno už je plné denní světlo a já blbec podcenila výběr závěsů. Na druhou stranu to znamená vracet se z hospody za světla, ani půlnoc už není nejtmavší.

Midsommar je nejdelší den v roce, což je velice dobrý důvod pro to se dlouze opíjet už od odpoledních hodin. Tradiční oslava spočívá v tanci kolem olistované švédské májky, důchodci navlečou kroje, rodiny sbalí děti a hurá do přírody, nejlépe na ostrov, ale i park uprostřed Stockholmu postačí. Den před slunovratem byla v Systembolagetu fronta až na ulici a ochranka musela lidi pouštět dovnitř po kusech.

Nakládaní slanečci, něco na gril, alkohol a věnec z kytek na hlavu jsou povinná výbava. Podle tradice mají holky ten den nasbírat 7 různých druhů květin, dát si je pod polštář a bude se jim zdát o budoucím manželovi. Pokud se tak nestane, pravděpodobně nenasbíraly ty správné druhy. Nejzábavnější je frog dance, kdy musíte skákat kolem májky jako žába, my jsme zůstali radši jen u toho popíjení a macháčka na smartphonu.

Midsommar, nemidsommar- na fotbal se musí, takže jsme stejně jako zbytek německého Stockholmu skončili v hospodě na kolejích a západ a východ slunce (mezi kterými byly ca tři hodiny) jsme pozorovali z pláže spolu s ožralými Holanďany, kteří trvali na tom, že není lepší nápad, než přitáhnout hořící větev a rozdělat oheň přímo na útesu.

Zatím měl Boba vedle postavený stativ a fotil slunko na timelapse video. Bohužel mu došla baterka přímo před východem slunce. Což není až tak na škodu, protože by poslední fotky stejně obsahovaly několik bludných Holanďanů.


Fotky here http://gabazaba.rajce.idnes.cz/Midsommar_2012-06-22/
video here http://www.youtube.com/watch?v=iuYrwUx-QOo&fb_source=message

30-43