Tak je to tady. Po roce domů. Smažáků na rozloučenou padlo nepočítaně, piv a jiných radovánek víc, prohibice neprohibice. Můj poslední měsíc ve Švédsku byl hektický po všech
stránkách, takže příspěvky zaostávají. Děr ve vyprávění je jak z Brna do Prahy na D1. Tímto aspoň částečně záplatuju.
GRÖNA LUND
Já udělala zkoušku, spolužák Manuel se loučil se
Stockholmem. Slunné páteční odpoledne a naše děti nenapadlo nic lepšího, než
Gröna Lund. Zábavní park přímo v centru Stockholmu na ostrově Djurgården. Cena dost nelidská, ale investice do adrenalinu se vyplatí. Ale už na první dráze se z hrdinky stalo šmarjáholkacosemlezeš a panebožeonotopořádstoupá a pak už jen křik.
Další horská dráha. I tam jsem křičela. I na vikingu jsem
křičela. V domě hrůzy jsem nekřičela, to je pro děcka. Ale na řetízkáči už jsem zas křičela, protože to lítá přímo nad vodou,
jen jen se utrhnout a sletět do moře. Na poslední atrakci už jsem nekřičela,
to jsem řvala. Tak, že se Manuel vyděsil víc ze mě, než z toho, že sedátko nejen kopíruje trasu plnou skoků a přepadů, ale ještě se
otáčí kolem dokola samo o sobě. Na volný pád jsem si pak radši vzala žolíka,
protože ať už to bylo ze mě nebo z těch 50 metrů, ještě nikdy jsem
neviděla Manuela tak vystrašenýho.TATABOJS
Czech invasion, vykřikl plakát a mně bylo do breku, protože jsem měla být tou dobou ve Finsku. Problém vyřešila moje nemocniční epizodka, která donutila trajekt do Helsinek propadnout. Ztráta se mohla vynahradit jediným možným způsobem.
Výuka češtiny to byla obstojná, pákistánský kamarád si odnesl mumlání jenom já a ne ty, pozvu si planety, zatímco já bolest břicha takovou, že jsem rovnou mířila směr nemocnice, ten den už podruhé.
CIRKUS
V tomhle cirkuse nejsou zvířata, což může někdo těžce nést, žádní tygři s hořící obručí, ani sloni, ani drezúra psů, ani klaun s velkou bílou pusou, ani krasojezdkyně na koni, vlastně i ten stan chybí. Jen akrobati-herci-komici, co si skáčou na záda, plivou po sobě pingpongové míčky, hážou nože na dobrovolníka z publika, žonglujou s běžícíma motorovýma pilama, padají k zemi hlavou dolů, houpou se na hrazdě, skládají rubikovu kostku, rozbíjejí mandolínu, šlapou po skle, chytají skleničku na vařečku v puse nebo jen tak chodí a chechtají se vlastním vtipům.
A na to existuje, vážení, ve Stockholmu vysoká škola. Doporučuju:
ŠTĚNICE
Jednoho dne přišel pán, zvedl madračku z postele a řekl: Ajajaj, a vy tu máte štěnice. Hovínko že našel. Jenže protože ve Švédsku neradi nechávají štěnice trpět, jsou zakázané postřiky. I štěnice mají právo umřít šťastně a ekologicky. Na zem se nasype prášek, ony se pořežou a vyschnou. To trvá i několik měsíců. Mě to baví, říká pán, když vidí, jak se šklebím. Není tedy divu, že spolužák Švýcar vzal problém do svých rukou a při návštěvě domova pořídil velkou láhev biolitu. Já zas prostě odjela. Ale dobrou noc, ať tě blechy koušou celou noc už není, co bývalo.
Fotky: http://gabazaba.rajce.idnes.cz/Grona_Lund_Stockholm_2012-06-08/
Žádné komentáře:
Okomentovat