Nejlepší na tom, že je školitel rok ve Španělsku nespočívá jen v tom, že vás nikdo nemůže honit do práce, ale i v tom, že ho tam můžete na náklady školy nebo jiného ústavu navštívit.
Pozvaní do Bilbaa jsem přijala s nadšením, nejen kvůli tomu, ze už mi pomale hořel termín odevzdaní výzkumného úkolu (update 26.srpna- stále neodevzdáno), ale taky kvůli možnosti poznat jinou stránku Španělska, než kalící Erasmus studenty na kolejích. Bohužel se mi opět potvrdilo, ze až na ty Španěle je Španělsko celkem pekná země, ale to zase předbíhám.
Hned po nočním příletu do Bilbaa jsem zabloudila. Minout největší budovu hned na začátku ulice není zas takové umění. S tím, jak jsem postupovala směrem černou uličkou se bohužel černala i pleť jejich obyvatel. Hloučky překupníků drog si něco šuškaly, lehké slečny, co mávaly na auta a mlaskaly na kolemjdoucí, na mě nevražive mrkaly, kdybych jim náhodou s krosnou na zádech chtěla lézt do zelí. Zoufalá jsem uviděla modrý majáček a okamzitě jsem přiběhla k jedinému policejnímu autu v okolí, ani ne tak, abych se zeptala na cestu, jako spíš, aby mohli podat popis oběti, až po mně bude pátrat české velvyslanectví.
Druhý den jsem se sama vydala na obhlídku města a na oběd. Rada školitele zněla jednoduše- všude mají levné
tapas, zalez do jakékoliv hospody. Tak jsem vlezla do té s nápisem Restaurant. Uvnitř byli jen asiati, asi Vietnamci. Ihnes úslužně přispěchal číšník a spustil španělsky. Na do you speak english jen pokrčil rameny a dal neco žvatlal. Pak se otočil na osazenstvo restaurace a zacal žvatlat i na ně, jediné slovo, co jsem rozuměla, bylo "inglese". Pak znova pokrčil rameny a znova se obrátil na mě a zkusil jeste jednou, jestli to napodruhé nebude lepší. Tak jsem rameny pokrčila já, nabídla jsem mu ještě deutsch a italiano, ale společnou řeč jsme nenašli.
Po asi pěti minutách, kdy jsem čekala, kdo z nás první prohraje psychologickou hru a začne kreslit obrázky, se zvedl host od vedlejšího stolu a šel k nám. Na otázku do you speak english odpověděl fifty-fifty a pak na mě triumfálně ukázal prstem a vykřikl: Chicken! Chvilku jsem se snažila komunikovat, ale tím se jeho slovní zásoba vyčerpala a na všechny otázky už odpovídal jen magickým slovem chicken. Tak jsem rezignovaně pokrčila rameny a za chvíli jsem před sebou měla nakonec celkem obstojné grilované kuře.
Tapas je vznosný název pro různé chlebíčky, jednohubky, rybky, olivy či co jiného kuchyně dala. V Baskicku se jim říká
pinchos a k mému velikému zklamání je nedávají ke každému pivu či vínu zdarma jako v Madridu.
Když mluvím o pivu, myslím tím samozřejmě pivo české, koneckonců Krušovice najdete skoro v každé putyce, i když je lijou do třetinek. Španělské pivo se, stejně jako většina piv mimo střední Evropu, nedá příliš pít. Kocovina je pak stejná jako v Česku, jen o dost dražší- takový krýgl Krušovic vás přijde na 5 euro.
Stálým problémem severních oblastí je nezdravý nacionalismus. Baskové jsou tvrdí zastánci svobodného a samostatného Baskicka a nebojí se přitom uchýlit k násilí. V okolí Bilbaa je ostatně několik připomínek útoků na civilisty včetně pomníku jednoho robota vyhozeného do vzduchu.
Zvláštní je, že samostatná baskická vláda je schopná prosadit si i jinak tak suverenní věci, jako je předškolní vzdělávání. Malé děti totiž musí povinně navštěvovat hodiny baskičtiny, která je stejně nepoužitelná jako rozdílná, už od útlého věku. Toto se vztahuje i na děti bez trvalého pobytu, jediné štěstí malého Antonína, školitelova syna, bylo to, že mu chyběl rok do kritického věku.
-to be continued-
(hopefully)
Domeček vypadá jako z pohlednice- en liten röd stuga med vita knutar. Červená chaloupka s bílými rohy (naše je teda žlutá)- sen každého Švéda. Vzadu je terasa s grilem a houpačkou, unitř krb, obrovská knihovna a miliardy akvarií s rybičkami.
