Jazykový fond ožralého Švéda

Ve Švédsku se pořady nedabují, ale titulkují. A v amerických sitcomech není o nějaké to fuck nouze. Většina států by váhala, jestli pouštět seriály v hlavním vysílacím čase, mohly by koukat děti, ani vypípáno není, ale oni ne, hrdinsky všechno přeloží. Aby ne, když nejhorší švédská nadávka v překladu znamená "ďábel" nebo "do pekla!". Každé shit nebo motherfucker se pak přeloží jako din fula fan (damn, you ugly devil), a v překladu se to ošklivými ďábly jen hemží.

Co nepobrali na nadávkách, to si vynahradili na příbuzenských vztazích. Máma se řekne mor, táta je far. Označit dědu jako praotce je nuda, nejdřív se specifikuje, jestli je z otcovy nebo matčiny strany, pak se teprv ve správném pořadí nakombinuje: farmor, morfar, farfar, mormor, kde třeba farmor je babička z otcovy strany. Aby nebylo málo, pravidlo platí i pro strýčky a tety- farbror je strýc z otcovy strany a moster (kombinace mor a syster, neplést s monster) je teta z matčiny strany.

A co s chudákem vnukem. I tady se specifikujete nejen pohlaví dítěte, ale i čí je to dítě- sonson, sondotter, dotterson, dotterdotter. Pravnuka už Google nezná a uchyluje se jednoduše k barnbarnsbarn (barn = dítě). Podobně u prababiček dochází ke kumulaci a Google se ztrácí, přeloží mormorsmor na třetí pokus. Na praprababičku už to překombinoval: gammelfarfars farmor (gammal = starý) a dál už ani Google translator nehrabe.

Ačkoliv jsem nenapsala test ze švédštiny, moje znalosti nejsou zdaleka tak omezené. Když jsem při večeři zkoušela přečíst nápis na sklenici, Erik na to jen poznamenal: "No vidíš, jak ti ta švédština jde! Takhle by to přečetl každý ožralý Švéd..."

A úplně nejzábavnější na švédštině je ignorace nejen titulů, ale i příjmení. To se přenáší i do angličtiny, takže se pak všichni oslovují křestním jménem, včetně profesorů na univerzitě. Jak krásná tradice by to byla v Česku: Igore, Edito, Leopolde!