Profesor

Kdysi za studentských let jsem potřebovala něco nutně probrat s nově oprofesorovaným profesorem Hlavatým. Před jeho kabinetem stál obávaný profesor Jex.
„Dobrý den, nevíte, jestli tady je pan Hlavatý?“ zeptala jsem se nesměle.
„Kdo?“ podivil se profesor Jex.
„No pan Hlavatý?“ opakovala jsem zaskočeně. Nešlo mi na rozum, že by po třiceti letech na stejné univerzitě neznal jméno svého kolegy.
„Kdože?“ nedal se.
„Pan profesor Hlavatý?“ začalo mi svítat.
„Aha, ten? Tak ten tu není.“

„Milá profesorko,“ stojí v emailu už třetího studenta, žádajícího o praxi/letní stáž/doktorandskou pozici. Často se jedná o hromadné zprávy zasílané většímu množstí adresátů, o kterých si pisatel ne vždy nutně zjistil všechny informace.
Kdo?
„Milá profesorko Gabrielo,“ přejde další email plynule k familiaritám. Do profesury mi chybí zhruba stejně dlouho, jako studentovi k tykání mi.
Kdože?
Další student vyhrává bludišťáka: „Milá profesorko =[1]Sheet1!I58&" "&[1]Sheet1!H58.“
Aha, ta? Tak ta tu není.