Město se zřeklo zodpovědnosti za soukromý pozemek a tak E nezbylo než přistoupit ke koupi rukavic, lopaty a plastového pytle, a tchoře obřadně vyhodit do kontejneru. Ještě než jsme stihli operaci zrealizovat, mrtvý skunk se pohnul.
Tou dobou se už ale zaměstnanci Pennsylvania State Game Lands odebrali do svých domovů, které, narozdíl od našeho, neměly na zápraží paralyzovaného skunka. Soused Johan jen nezúčastněně pokrčil rameny a konstatoval, že nemá cenu citově investovat, že to tchoř stejně do rána nepřežije.
Ben se i v neděli těžce pohyboval a střílel ostrými. Neměl žádná viditelná zranění, a sousedská rada se přikláněla k otravě jakožto příčině Benovy životní situace. Náš domácí Jim byl totiž proslulý spořivostí i sklony k lehce nelegálním praktikám. Firma, specializující se na odstraňování škůdců, sice byla ochotná přijet i v neděli, poplatek větší než nula byl ale Jimovi proti srsti. Já a Ben jsme se mezitím střídali ve stříkání osvěžovačem vzduchu a žlázami.
Třetí den se konečně podařilo spojit se se State Game Lands. Ranger na telefonu sice slíbil přijet, nezapomněl ale podotknout, že jeden tchoř na zápraží není největší priorita Pensylvánie.
Když se den chýlil ke konci a ranger nikde, sešlo se před domem opět několik místních a rozhodlo pro eutanázii u veterináře. Než jsme mohli plán uskutečnit, vyšel ze vrat Johan: „Takže tenhle tchoř stejně tak jako tak za chvíli umře,“ poznamenal lakonicky. „Podejte mi lopatu.“ A já víc nevím a je to tak dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat