Schlimmer geht's immer

Podzimní Ulm

Už je to nějaký ten pátek a moc se tím nechlubím, ale bylo období, kdy jsem i já chodila všude včas. Stalo se to ve Švédsku a moji němečtí kamarádi mi hrdě oznámili, že jsem byla poněmčena.

Tolik k ilustraci německého smyslu pro pořádek.

Stará radnice v Ulmu

V den, kdy jsem se nastěhovala do Ulmu, jsem dostala klíče od ubytování bez smlouvy, bez kauce a bez dalších pokynů o placení nájmu. Na univerzitě klíč od kanceláře na dobré slovo, který nejenže pasoval taky do dveří sekretářky a školitele, ale celého patra včetně děkana. Týden nato od sekretářky navíc přístup ke katederní poště, ona totiž jede na dovolenou. A kdybych prý u ní mohla občas zalít kytky.

Tak takovéhle poněmčení, to si nechám líbit, řekla jsem si s rukama za hlavou chvíli předtím, než mi na stole přistál stoh formulářů, předvolání na finanční úřad a v emailové schránce výpověď z bytu a pokyn k vystěhování pro neplacení nájmu.

Nové ubytování bylo sice dál od centra, ale zato horší cestou do kopce. Nebyl tam internet a soused vynakládal značné úsilí na to, aby jsme se nepotkávali. Jediná souvislá věta, kterou na mě za dva měsíce promluvil, zněla: můžete být prosímvás tišeji?

Bodamské jezero

Ani technika, kterou jsem na rozdíl od souseda neprobudila ve tři ráno, se mnou moc nekamarádila. Už počítač s linuxem byl podpásovka, do toho ale ještě spiknutí s mým notebookem, kdy oba v jednom týdnu vyhodili obraz. V době dovolených mi na emaily přišel jako odpověď od ajťáků jen tichý prostředníček.

Ale jak říká kolega vždycky v menze (v reakci na kolísavou kvalitu jídel, které ulmská menza nabízí v kategoriích jako Gut&Günstig nebo Schneller Teller): schlimmer geht's immer (nikdy není tak zle, aby nemohlo byt ještě hůř).