Město, které neexistuje

Město Bielefeld neexistuje a nikdy neexistovalo. To je stará známá věc a je na to i wiki stránka, která vyskočí hned za stránkou "oficiální". Město samotné je jen konspirační teorie, což se dá jednoduše empiricky potvrdit. Stačí se sám sebe zeptat na tři otázky:

1. Znám někoho z Bielefeldu?
2. Byl jsem někdy v Bielefeldu?
3. Znám někoho, kdo byl někdy v Bielefeldu?

Nevím jak vy, ale já nemůžu s čistým svědomím odpovědet ANO ani na jednu otázek. Konala se naše konference v Bielefeldu? Nebo spíš, jestli to mám říct na plno, v "Bielefeldu"? Těžko říct. Viděla jsem snad cedule města? Neviděla. Centrum města? Viděla, ale... Wikipedia říká, že je jen dílem Mosadu. Anebo mimozemšťanů, kteří používají "bielefeldskou" univerzitu jako odletovou rampu. Byli snad moji kolegové v Bielefeldu? Kdo ví. Když někdo odpoví kladně, není už logičtější varianta, že je součastí, ne-li rovnou tvůrcem konspirace?

Naše ulmská sekretářka Anette výrazně mrkala, koulela očima a kolem obličeje si prstama malovala uvozovky pokaždé, když zmiňovala "Bielefeld". Spiklenecky se smála, když jsme jí nesli cesťáky a jízdenky z "Bielefeldu". V mejlech se vždycky ptala jen na "Bielefeld". Andrea nám dokonce jednou zpívala písničku, prý starou lidovou, která se utahuje z lidí, kteří věří na Bielefeld. Takže ať už jsme měli konferenci a jeden dvoutýdenní workshop kdekoliv, ti Němci to ale umí udělat věrohodně! Zahrát do autu i UFO základnu!

Jednoho dne, v polovině přednášek, vběhl do sálu Delio a důležitě se vrhl k mikrofonu: "Máme tu krizovou situaci. Přišlo hlášení, že na Bielefeld (rozuměj "Bielefeld", pozn. autora) se žene hurikán. Dnešní přednášky se ruší, o zbytku se rozhodne zítra podle počasí, a teď se všichni prosím odeberte do svých hotelů, taxíky už čekají před vchodem. Pro ostatní, kteří bydlí tady na univerzitě, je připravená studená večeře, zaměstnancům jsme dali volno." Paní správcová se ujistila, že máme všeho dost a se slovy "Tak se tu hezky bavte", na nás mrkla a položila na stůl láhev vodky.

Lidi z hotelů, kteří byli odlifrovaní zpátky do města, si museli zahrát na hrdiny a skočit do sámošky pro jídlo. Podle jejich slov nebylo počasí až tak dramatické. Během večera pak přišel "hurikán". Dvakrát to fouklo, a byl klid. Ráno bylo na zemi pár větviček a louže. Další část konspirace, říkáte si možná? Kdo ví. Ale ta láhev, ta nám zůstala.